Proč není změna tak snadná?
Přečtete za 3 minuty
Příběh dávného přátelství
Před pár lety jsem se potkala se ženou, se kterou jsem se coby puberťačka přátelila. Pamatuji si ji jako milou, živou, veselou dívku, plnou elánu do života.
Následně se naše cesty rozdělily a obě jsme si žily své životy po svém.
Po dlouhých 30-ti letech jsme se znovu setkaly. Veselý, nenucený tón řeči a její smích mě nenechaly na pochybách. Byla to ona! Těšila jsem se, až spolu promluvíme.
Došla jsem k ní a překvapilo mě, co vidím. Na zádech měla batůžek, z něho koukala hadička, kterou měla zavedenou kamsi do těla. Vypadalo to dost vážně.
V tom okamžiku si vysloužila můj hluboký a upřímný obdiv. Obdivovala jsem ji za to, s jakou pokorou přijala svůj osud. Že se mu rozhodla čelit a ani v nejmenším jí to neubralo na chuti do života. Stále to byla ta veselá, energická dívka, kterou jsem si pamatovala. A to navzdory tomu, že její život visel na hadičce, končící ve batohu na jejích zádech. Pociťovala jsem vůči ní obdiv a zároveň hněv nad tím, jak k ní byl „osud“ nemilosrdný.
Až do chvíle, než začala vyprávět:
„Je to nemoc“, (název si nepamatuji) „která způsobí, že už nikdy nebudu moct jíst. Postihne to nejmenší možné procento lidí. V Čechách je nás jenom pár…“
To, co mě vyděsilo, nebyl obsah slov, ale tón, jakým vyprávěla. V jejím hlase se nedala přeslechnout pýcha, že právě ona patří mezi několik vyvolených, které postihla zrovna tato nevyléčitelná choroba. Hrdost, že patří mezi vyvolené.
„…za Prahou máme centrum, kde se všichni sdružujeme. Protože je nás málo, vejdeme se všichni na jedno místo a máme tam veškerou péči….“ A následovalo vyprávění o jejím životě s touto nemocí v centru, kde našla samu sebe.
Byla jsem zděšená. Došlo mi, že vše je úplně obráceně, než jak jsem si v první chvíli myslela. Ona se nenaučila žít s touto nemocí protože byla silná, statečná a odhodlaná.
ONA NAOPAK V TÉTO NEMOCI NAŠLA SMYSL SVÉHO ŽIVOTA!
Bylo mi smutno. Pomalu mi začalo docházet, jak moc osamělá se asi musela cítit, když její duše sáhla k tak radikálnímu a pro její tělo tak destruktivnímu řešení.
Došlo mi, že přes veškeré své schopnosti a zkušenosti, které jsem v průběhu své praxe s SRT získala, jí nemůžu pomoct. Nemůžu! Ne teď. Ne když nemoc je to jediné, co ve svém životě má. Je součástí komunity lidí, kteří jsou na tom stejně. Teď konečně někam patří! Vzala bych jí to jediné, co ji drželo.
Vzala bych jí smysl jejího života!
Chtělo se mi brečet.
Jani, jsi teď ve svém životě šťastná, ptám se. „Ano. ANO, TEĎ JSEM OPRAVDU ŠŤASTNÁ“.
Od našeho setkání uplynuly už 3 roky. Nevím, co se s ní stalo a kde je teď. Nezůstaly jsme spolu v kontaktu. Přesto na toto krátké, ale intenzivní setkání nedokážu zapomenout. Po celou tu dobu do sebe nechávám zapadat jednotlivé dílky tohoto příběhu. Dnes na mě odkudsi vyskočila věta
„Než začnete někoho léčit, zeptejte se, jestli je ochotný vzdát se všeho, kvůli čemu nemocný JE“.
a poslední dílek zapadl přesně tam, kam patří. Tím i tento příběh dospěl do svého konce.
Ať už se nám v životě nedaří cokoliv, uzdravit se, zbohatnout, mít krásný vztah, zhubnout…
Toto jsou 2 otázky, které vám mohou změnit život:
1. O CO PŘIJDU, KDYŽ TO ZMĚNÍM (uzdravím se, zbohatnu, zhubnu,…)?
2. JSEM OCHOTNÝ SE TOHO VŠEHO VZDÁT?
Než začnete cokoliv ve svém životě měnit, položte si právě tyto 2 otázky a odpovězte si na ně. Z příběhu mé dávné kamarádky vyplývá, že se budete muset ponořit hodně hluboko do svého nitra, abyste dostali správnou odpověď. Ale udělejte to. Stojí to za to
Olga Galasová, transformační koučka:
To, že se dnes nacházíš v nějakém bodě na své životní cestě neznamená, že na něm zůstaneš do konce života. Zvlášť pokud máš své sny.
Mojí rolí jako koučky je inspirovat tě žít tvůj sen už teď tím, že pro tebe budeme objevovat nové možnosti a tvořit silná uvědomění.
Budeme hrát tvoji hru podle tvých pravidel a tempem, které ti bude příjemné.
- Máte své sny, přání, cíle a zdá se vám, že se neplní dost rychle?
- Potřebujete srovnat všechny skvělé nápady, kterých máte plnou hlavu?
- Nebo si potřebujete ujasnit, kam chcete směřovat svůj život, co je pro vás důležité a za čím si jít?
- Pak jsem ta, kdo vám může pomoci.
Úvaha nad starým cárem papíru.
Posledních několik dní jsem v módu „úklidu nepotřebných věcí“. Přinesly jsme s holkama poslední…
Komentáře