Také máte pocit, že si musíte vyčistit všechny bloky, které máte a které vám brání ve vykonávání toho, či onoho, ale ať čistíte, jak čistíte, nějak to nefunguje, nebo alespoň ne tak, jak si představujete, že by fungovat mělo?
Techniky duchovního léčení, které pracují na „úrovni duše“ nefungují. Z jednoho prostého důvodu.
Duše většiny lidí, především těch žijících v Čechách a na Slovensku mají vysokovibrační duši. Všichni. I ti, které považujeme za „duchovní primitivy“
Vysokovibrační duše nemají karmu. Nejsou zatíženy ničím z minulosti. Jsou čisté, jako padlý sníh. Nemusí hledat osvícení. Ani ho dosáhnout, naše duše už osvícené jsou.
Proto čistící techniky duchovního léčení fungují jen velmi okrajově. Nemají totiž CO čistit.
Což ovšem neznamená, že my, lidské bytosti, nejsme ničím zatíženi.
Jsme. Bloků a traumat si neseme požehnaně. Nepocházejí ovšem z „duše“, jak jsem si dříve myslela a jak nás učili v hodinách náboženství. (Mám na mysli to o pekle pozemském a ráji nebeském.)
Pocházejí z našich těl. Z naší vědomé a podvědomé mysli, která svým osobitým způsobem zpracovává všechna traumata od okamžiku početí až do současnosti.
Neseme si je v tělech, v buněčné paměti. Prostřednictvím DNA. Některá jsou naše, jiná jsme přebrali od předchozích generací z našich rodových linií, další ze svých předchozích životů.
„Ale vždyť si pamatuji své minulé životy a to co se mi stalo“, můžete namítnout.
Ano. To je pravda. Své minulé životy si skutečně dokážeme vybavit. A traumata v nich prožitá, jsou stejně skutečná, jako ta z dětství. Můžeme je cítit a ovlivňují nás i dnes. Ale i tato traumata si ve skutečnosti „pamatují“ naše těla. Pamatuje si je naše DNA.
Představuji si to tak, že naše (vysokovibrační) duše, která pochází z Jednoty a není zatížená dualitou, tedy hodnocením věcí a událostí na dobré X špatné, radostné X tragické a podobně tak, jako jsme zvyklí v naší 3D realitě, bere cokoliv pouze jako událost. Bez posuzování, bez hodnocení. Nepřidává jí žádnou polaritu. Proto ani zvěrstva II. Sv. války by pro ni nebyla zátěží, pokud by se jich účastnila.
Polaritu zážitkům, a je jedno, zda pocházejí z tohoto života, nebo z životů minulých, či od předchozích generací, jim dává až naše mysl a díky tomu je v těle cítíme jako bloky, traumata, zátěže. Tedy něco, co vnímáme jako to, čeho je třeba se zbavit.
Ve skutečnosti se však ničeho zbavovat nemusíme. Stačí to přijmout jako svoji součást, jako svoji minulost a s pokorou a vděčností, propustit, nebo vrátit tam, odkud to přišlo. Takhle jednoduché to je.
Ovšem to se velmi snadno řekne, ale mnohem hůř dělá. Naše přesvědčení o traumatech, prožitá traumata sama, bolesti a bloky jsou v nás tak hluboce zakořeněné (a velmi dobře a hluboko uloženy v našich tělech), že se jich zbavujeme jen stěží.
Zároveň je to důvodem, proč tak dobře fungují techniky pracující s myslí, i různé vizualizace a meditace.
Ti, které považujeme za „duchovní barbary“ jsou na tom často mnohem lépe než my, „duchovní lidé“. Oni, ti „duchovní barbaři“, respektují své duše. Kašlou na to, co bylo dávno předtím, nerýpou se v prastarých traumatech a žijí tím, co je teď.
Co tvoří? To záleží na tom, do jaké míry jsou na své duše skutečně napojeni. Jediné, co ve skutečnosti potřebujeme udělat, je napojit se na své duše. To je vše. Nic víc není třeba. Naše duše totiž ví… A vědí i naše těla.
Pojďme se už jednou pro vždy vykašlat na čištění bloků, hrabání se a rejpání v dávno minulých křivdách a problémech, vytahování dalších a dalších traumat, která je potřeba „vyčistit“ než… (budeme moci tvořit, tedy dělat to, kvůli čemu jsme tady) a místo toho se věnujme vytváření toho, co ve svých životech opravdu mít chceme.
Vstupte ZDE
Olga Galasová, transformační koučka:
To, že se dnes nacházíš v nějakém bodě na své životní cestě neznamená, že na něm zůstaneš do konce života. Zvlášť pokud máš své sny.
Mojí rolí jako koučky je inspirovat tě žít tvůj sen už teď tím, že pro tebe budeme objevovat nové možnosti a tvořit silná uvědomění.
Budeme hrát tvoji hru podle tvých pravidel a tempem, které ti bude příjemné.