Přečtete za 3 minuty

Přijde mi, že slovo „peníze“ se stalo jakýmsi tabu.

Zvykli jsme si ho nahrazovat pojmy jako je hojnost, bohatství a tyto pojmy jsme si zvykli spojovat s vyššími duchovními hodnotami, jako jsou SVOBODA, NEZÁVISLOST, VNITŘNÍ BOHATSTVÍ, … doplňte si každý to své a PENÍZE jako takové, se z tohoto pojetí kamsi vytratily. 

Můžete namítnout, že pokud tyto principy žijete, je přece jasný, že ty peníze přijdou tak nějak sami. Že se to přeci rozumí samo sebou. A jsou lidé, kteří to tak opravdu mají, to nepopírám. Jen si myslím, že se jim to děje opačně. Díky tomu, že k nim peníze přicházejí „tak nějak sami“, mohou žít tyto principy.

Proč si to myslím?

Někteří lidé žijí a ctí vyšší principy hojnosti a bohatství a přesto si k nim peníze cestu nenašly.

Proč?

Protože PENÍZE vyloučili z okruhu toho, co představuje HOJNOST a BOHATSTVÍ.

PENÍZE…

Už jen to slovo. Slyšíte jak krásně zní, jak plyne? Jak se jakoby táhne, mazlí, nutí nás zavřít oči a snít…

Peníze…

Máme-li jich tak akorát, nemáme čas a vlastně ani potřebu, o nich přemýšlet. Jsme zaneprázdněni každodenním udržováním jejich stabilní hladiny.

Přemýšlet o nich začneme až v okamžiku, kdy jich máme hodně, nebo je naopak nemáme vůbec.

Teprve tehdy se skrze peníze projevuje naše podstata. Naše já. Teprve tehdy se ukazuje, kým doopravdy jsme.

Jací jsme.

Jak myslíme.

Jak konáme.

Jak se chováme.

A proto se tolik snažíme, byť podvědomě, mít jich tak akorát. Abychom jich neměli moc málo, nebo naopak příliš moc.

Bojíme se toho, co bychom sami o sobě zjistili. Bojíme se toho, co by o nás zjistili ostatní.

Většina lidí, se kterými na toto téma mluvím, má strach jak peníze mít, tak je nemít. Je to trochu paradox, ale dává to smysl, pokud se cítíme ohroženi oběma polohami. Mít i nemít.

Smutné je, že jsme si zvykli oddělovat hojnost, bohatství a peníze.

Peníze jsou součástí hojnosti i bohatství. Peníze jsou součástí našich životů, protože jsou projevem (nebo jedním z projevů) naší tvůrčí energie.

Přesto jsou PENÍZE stále považovány za nižší formu energie, za energii vibrující na nižších úrovních, tudíž za něco, co není hodno spojovat s vysoko vibračními záležitostmi, jako je Hojnost a Bohatství. A už vůbec ne s osobním rozvojem.

Začínám si uvědomovat, že PENÍZE (ať už jsou projevené jakkoliv – viz předchozí článek), mají jednu z nejvyšších energií. Je čistá a je pravdivá. Je ryzí.

Uvědomuju si, že PENÍZE, mají energii, která je vysoce transformační. (absolventi seminářů Benodis vědí, co znamená transformační energie. Tak přesně takovou myslím.) Ať se nám to líbí nebo ne, peníze nechají projevit se podstatě naší osobnosti.

To je důvodem, proč jsou s penězi spojovány výroky typu:

„Peníze jsou příčinou všeho zla.“

„Peníze nikomu nic dobrého nepřinesou.“

„Peníze jsou metlou lidstva.“

„Všechny války se vedou kvůli penězům.“

„Kvůli pětikoruně by si nechal vrtat koleno.“

„Peníze kazí charakter.“

Ale ve skutečnosti?

Zkažený charakter už dávno máme. Jen se skrze nedostatek peněz projeví (jsme pro ně schopni udělat cokoli – chovat se nečestně, lhát, podvádět, krást, zabíjet…) nebo naopak díky jejich nadbytku (uplácet, korumpovat, či financovat války a myslet si, že díky penězům můžeme všechno).

Peníze jen předávají své transformační balíčky. Je na každém, jak s nimi naloží. Peníze vytahují na povrch naši pravou podstatu. Skrze peníze se ukáže, kým doopravdy jsme.

Díky dostatku peněz můžeme vykonat mnoho dobrého. Nákupem potravin, zboží a služeb od místních výrobců a tím podpořit rozvoj regionu počínaje, až po podporu velkých nadačních či charitativních projektů.

Zatím bohužel nemám žádný příklad toho, co dobrého někdo udělal nebo vytvořil z energie nedostatku peněz.

To mě vede k přesvědčení, že příčinou všeho zla nejsou peníze, ale naopak jejich nedostatek.

S penězi se stejně tak dobře dá páchat zlo, jako vykonávat dobré skutky. Ale peníze jsou jenom jedny. Záleží na povaze člověka, jak s nimi naloží. Z páchání zlého spíš viňme ty, kteří zlé páchají, než samotné peníze.

Díky těmto přesvědčením, která máme vžitá odmalička, se tolik lidí penězům vyhýbá. Ať už vědomě, nebo podvědomě. Má z nich strach, respekt a raději si nechá tak akorát, než by riskovali, že se projeví jejich PRAVÉ JÁ.

A přitom pravé JÁ většiny lidí je čisté, jako padlý sníh.

Jen se bojíme. Bojíme se předsudků, které máme o penězích. Bojíme se předsudků, které máme o sobě a o jiných lidech. Bojíme se sami sebe. Bojíme se o sebe. Bojíme se projevit své pravé já, jen abychom zůstali „čistí.“