Zhruba před měsícem, vydala vláda zákaz opustit okres. Bydlím v Praze. Celý můj svět se tedy vtěsnal do hranic velkoměsta.

Hanspaulka. Vpravo vila Lídy Baarové.

Co budu dělat?

Napadlo mě jako první. Téměř všechny mé oblíbené „chodící“ trasy vedou za hranice okresu. A co hůř! Ráda chodím s kamarádkou po lese v okolí Zákolan. A to je ob 2 okresy! Ach jo.

Tiché údolí. Těsně za hranicí Prahy – Suchdola

Procházky místy, která jsou mi notoricky známá, mě přestaly bavit po 1 týdnu. Navíc mi vadilo to omezení. Zákaz, že prostě někam nesmím. V Suchdole k poslednímu plotu a dál ani krok.

Park Cibulka v Pražském Motole

Mohla jsem se zachovat různě. Například chodit dál po stejných cestách a být naštvaná, jakože kdo mi má co nařizovat kam můžu a kam ne. Nebo sedět doma a být naštvaná, protože kam bych asi tak měla chodit, když bydlím na konci Prahy a nikam tím pádem nemůžu. A nebo se vzbouřit a naschvál porušovat pravidla a courat v okrese Praha – Východ.

Prokopské údolí. Praha 5

Rozhodla jsem se jinak.

Do vyhledáváni na serveru mapy.cz jsem zadala heslo „hlavni mesto praha“ a tlustá červená čára jednoznačně vymezila prostor, ve kterém můžu chodit  kam chci. Tím se mi otevřely dosud netušené obzory.

PP Kalvárie v Motole. Na rozhraní Motola a Řep

Naplánovala jsem si spoustu vycházek.

Chuchelský háj, studánka Mariánský pramen.

Byla jsem v Šárce, Chuchli, v Prokopském a Dalejském údolí, v Hodkovičkách, Kamýku a Modřanské rokli, v Komořanech, Točné, v Břežanském údolí, na Závisti, šla jsem podél Rokytky do Hrdlořez, Byla jsem v Troji, Bohnicích, Čimicích a zbývá ještě tolik zelených míst, která jsem navštívit nestihla…
Za březen jsem nachodila 120km. V dubnu zatím 110km.

Už po prvním týdnu jsem byla absolutně nadšená! Tolik nádherných a rozlehlých lesů, luk, sadů, parků, zahrad, které Praha ukrývá. Nachodila jsem 230km Pražskou zelení! Můžu chodit hodiny a hodiny a stále jsem v lese, v zeleni. Každý den můžu být jinde a přitom jsem pořád v Praze. Prostě nádhera!

Opravdu jsem vděčná, za toto „hloupé“ nařízení. Bez něj bych nic z toho nepoznala. Bez něj bych nepoznala, jak je Praha nádherně zelená. Děkuji, děkuji, děkuji…

Týden na to, co jsem se začala toulat pražskými lesy, jsem šla s mojí dcerou Bárou „do Prahy“.
„Mami, víš, že Praha je nejzelenější město na světě?“ Prohlásí Bára. Hlavou mi bleskla myšlenka na to, jak jsem před 2 dny hodinu bloudila v Chuchelském háji, prolezla jsem snad 100 metrů hlubokou roklí, vylezla do krpálu, který si říká Homolka a vůbec mi to nepřišlo divný. „Ale víš, co je smutný?“ Pokračuje. „Je to jen 5%, z celkové plochy Prahy. Chápeš to? Jen 5%! To je hrozný. Je to nejvíc na světě a přesto je to jen 5%!“

„Cože?“ Já na to udiveně, protože tohle mě fakt dostalo. V tu chvíli bych byla ochotná spíš uvěřit, že v Praze je milion roklí a hromada Homolek. „Jen 5%?“ Divím se. „To přece není možný! Tolik obrovských lesů, luk, sadů, zahrad, parků a je to jen 5%? To je nějaká blbost. Nepřekoukla ses?“ Já na to.

Bára mě obdařila pohledem, který mě nenechal na pochybách, co si myslí o mém dotazu, ale v tu chvíli už mi to bylo jedno.
V tu chvíli jsem viděla jen těch 5% nádherné, pražské přírody a cítila jsem neskonalou vděčnost, za to, že zrovna já mám to štěstí a můžu žít v nejzelenějším městě světa.

Dívčí hrady. Kus stepi v Radlicích. Praha 5

A cítím ji dodnes. Je mi srdečně jedno, že to je „jen“ 5%. Protože těchto  5% je v tuto chvíli celý můj svět. Těchto 5% je moje realita. Realita, ve které chci žít.

Co si z toho odnáším?

Šárka – Poslední skok, Praha 6

Žádný člověk nemůže obsáhnout 100% toho, co existuje. A je jen na nás, kterou část si vybereme za svoji realitu.
Já jsem si vybrala za tu svoji 5% zelených ploch v Praze. Díky tomu považuji Prahu za nádherné, zelené velkoměsto, ve kterém stojí za to žít a nikdo a nic mě nepřesvědčí o opaku. Ani těch zbylých 95%.

To my jsme tím, kdo si vybírá, kterým 5% budeme věnovat svoji pozornost. Kterých 5%  všech věcí, událostí, zpráv, lidí… si pustíme do svého života. Volme moudře a žijme svůj život v radosti, pokoře a vděčnosti.

PS: pokud také rádi chodíte a milujete výzvy jako já, připojte se k výzvě 100 jarních kilometrů ve skupině mojí Zákolanské kamarádky Ilony. Určitě ji vyhlásí i na květen.

Skupinu najdete zde: Zdravá životní cesta