Proč je zase válka?
Dnes jsem byla na obědě. Seděla jsem v restauraci u okna s výhledem na dětské hřiště.
Přiběhl tam chlapeček. Asi tříletý. Stoupl si doprostřed kolotoče, v ruce nějakou věc a vítězně s ní mával. Podívala jsem se líp. V ruce držel samopal. Hračkový, naštěstí.
Chvíli stál na točícím se kolotoči a opájel se svým, pro nás ostatní neviditelným, vítězstvím.
Nikdo si ho nevšímal.
O chvíli později ho jeho představy pravděpodobně přenesly zpět do bitevního pole. Posadil se a ze stále se točícího kolotoče začal střílet všemi směry.
Nikdo si ho nevšímal.
Po chvíli vyhodnotil, že je třeba změnit stanoviště a i se svojí zbraní vylezl na prolejzačku. Na jejím vrcholu se rozhlédl, vyhlédl si holčičky houpající se na houpačce na opačném konci hřiště a pálil jako o život.
Nikdo si ho nevšímal.
Když usoudil, že už to stačí, slezk dolů. Chvíli pobíhal po hřišti a střílel.
Nikdo si ho nevšímal.
Pak ještě vylezl na skluzavku. Nahoře se postavil a opět stavěl na odiv své vítězství. Vylezla za ním holčička. Chtěla se sklouznout, ale nemohla, protože tam stál on. Cosi mu řekla. On se otočil, namířil na ní samopal a střílel. Co u toho křičel, jsem skrz zavřené okno neslyšela.
Holčička se rozplakala. Přišla pro ní maminka. Chlapečka si stále nikdo nevšímal.
Nakonec náš „hrdina“ jsel dolů a vrátil se zpět na kolotoč a dával na odiv svoji nadřazenost. O pár minut později pro chlapečka přišla maminka. Už byl čas jít. Chlapeček nechtěl. Po chvíli vzájemného dohadování, vzal samopal namířil ho na maminku a začal střet.
Maminka se chytla za srdce, padla na zem a dělala mrtvou. Chlapček kolem ní chvíli vítězně poskavoval, vypálil pár vítězných dávek do vzduchu a pak se oba sebrali a odešli.
Co jsme to za rodiče, že hrajeme se svými dětmi takové hry?
Co jsme to za lidi, že umožňujeme výrobu a produkci hraček, her a pohádek, které tohle způsobují?
Divíte se, že jsou války? Jste zhrozeni tím, jaká zvěrstva jsou v jejich průběhu páchána? Že svět je plný násilí?
Nedivte se. Tady máte odpověď. Tady, uprostřed pražského dětského hřiště…
Olga Galasová, transformační koučka:
To, že se dnes nacházíš v nějakém bodě na své životní cestě neznamená, že na něm zůstaneš do konce života. Zvlášť pokud máš své sny.
Mojí rolí jako koučky je inspirovat tě žít tvůj sen už teď tím, že pro tebe budeme objevovat nové možnosti a tvořit silná uvědomění.
Budeme hrát tvoji hru podle tvých pravidel a tempem, které ti bude příjemné.
- Máte své sny, přání, cíle a zdá se vám, že se neplní dost rychle?
- Potřebujete srovnat všechny skvělé nápady, kterých máte plnou hlavu?
- Nebo si potřebujete ujasnit, kam chcete směřovat svůj život, co je pro vás důležité a za čím si jít?
- Pak jsem ta, kdo vám může pomoci.
Úvaha nad starým cárem papíru.
Posledních několik dní jsem v módu „úklidu nepotřebných věcí“. Přinesly jsme s holkama poslední…