To mi takhle jednou v práci přišla pozvánka na ranní off-line meeting. Už to samo o sobě bylo dost překvapující v dnešní online době. Zaradovala jsem se. Konečně živí kolegové, žádné virtuální ikony.

Hurá!

U pozvánky byla poznámka: Připravte si svůj bačkorový seznam. „Ježíši co to je zase za blbost!“ Letělo mi hlavou. „No, to si připrav, co bys chtěla mít v důchodu. Bude to taková hra. Uvidíš, bude to zábavný.“ Říká naše šéfka.

Znělo mi to vcelku motivačně. Seznam jsem vypracovala. A musím říct, že to opravdu zábava byla alespoň pro mě. Pro většinu kolegů byl můj seznam šok.

Přiznávám, že i pro mě. Největším překvapením bylo, jaké seznamy vypracovali ostatní.

Co byste si na svůj seznam napsali vy? Zkuste se nad tím zamyslet, než budete číst dál.

Moji kolegové, všichni do jednoho, vycházeli z toho, co mají teď. K tomu přihodili nějaké zhodnocení, případně prodej nějakého majetku, který vlastní teď.

„Vždycky jsme si přáli procestovat celou Itálii a koupit si toto auto. Na penzijku budu mít tolik, za tolik prodáme 4 motorky, koupíme si to auto a vyrazíme. Cesta po Itálii nás vyjde asi na tolik a pokud nám něco zbyde, zrekonstruujeme si byt.“

OK. Plán dobrej.

Jenže celý ho stihnou za 1 rok, za 2 včetně rekonstrukce – pokud jim něco zbyde.

A co potom? Moje máma už je v důchodu 25 let!

Velmi mě překvapilo, že všichni své seznamy tvořili úplně stejně. Vzali to, co mají teď, někteří k tomu přidali mírné zhodnocení a svoji budoucnost si tvořili tak, jako by se za celý život už neměli nikam posunout.

Udělali to tak všichni. Všichni! Bez ohledu na věk.

Vesmír má tendenci posílat nám to, co si přejeme. Přichystá nám jenom to, co si dokážeme představit. Co asi pošle těm, kteří si nedokáží představit NIC?

Svůj seznam jsem si vytvořila podle toho, jaký život bych si pro sebe doopravdy představovala.

Napsala jsem si:

Vím, co chci dělat dnes. Možná tuším, co budu chtít dělat zítra. Nemám nejmenší tušení, co budu chtít dělat příští týden, natož v důchodu.

Tak že co chci teď?

• Chci mít harmonické vztahy. Se svými dětmi, osobní vztahy, pracovní vztahy, prostě veškeré vztahy v harmonii.
• Chci být šťastná! Chci každý den zažívat radost a nová dobrodružství.
• Chci cestovat. Chci mít možnost spát v kvalitních hotelech, jíst na co budu mít chuť v dobré restauraci, cestovat první třídou, nebo třeba ne, pokud se pro to rozhodnu.
• Chci si vybrat auto, které se mi líbí, které je bezpečné a ve kterém se budu cítit dobře.
• Chci bydlet v pohodlném bytě v Praze, s velkou terasou a výhledem na Pražský hrad.
• Chci si kupovat kvalitní a čerstvé potraviny.
• Chci si dopřávat oblečení, které se mi líbí, sluší mi a sedne.
• Chci si dopřávat sebepéči – masáže, lázně, jógu, kvalitní kosmetiku…
• Chci mít čas být se svými blízkými. Se svými přáteli, s lidmi, se kterými je mi dobře, se kterými sdílím společné hodnoty a zájmy.
• Chci se věnovat svým koníčkům. Mít na ně čas i peníze.
• Chci trávit svůj čas nad myšlenkami, co zajímavého můžu dnes zažít, ne nad myšlenkami za co si dneska koupím jídlo.

„Prosimtě co blbneš. To si z nás děláš srandu, ne? Víš kolik bys na to potřebovala? To si přece nemůže nikdo normální dovolit! To mělo být seriózní cvičení! Musíš se držet při zemi, toho co je reálné. Tohle je špatně, takhle to být nemělo!“

???????

Celou svojí bytostí jsem křičela: Co je na tom špatně! Co je špatného na tom, mít sny! Co je na tom nenormálního? Jak může někdo jiný vědět, co je reálné v mém životě!

Vždyť zadání znělo – co bys chtěla, ne co si můžeš dovolit právě teď. Takové otázky jsou přece proto, aby rozšiřovaly prostor našich možností a ne proto, abychom si stanovovaly další limity, hranice a omezení.

Můj mnohamilionový seznam evidentně nezapadal do konceptu porady. Nikdo nám ale neřekl, že se máme držet při zemi. Zdálo se, že nikoho ani nenapadlo, že by si někdo DOVOLIL nedržet se při zemi. A přitom zadání znělo tak, jako bychom mohli roztáhnout křídla a letět. Přesto to nikdo jiný neudělal.

Chápu jejich úhel pohledu. Doba, kdy jsem měla stejný, není zase až tak dávnou minulostí.

Svým způsobem je mi kolegů líto. Mrzí mě, že to nedokázali vzít jako příležitost popustit uzdu své fantazie a letět na jejích křídlech. Alespoň na chvíli se ponořit do představy nekonečné hojnosti. Vypustit myšlenku, zasadit semínko pochybností, jestli by to přeci jen mohlo být jinak…

Všechno začíná myšlenkou. Pokud si nedovolíme ani myslet velkoryse, nemůžeme se divit, že v i životě zažíváme realitu, která se blíží víc nedostatku, než hojnosti.

Aby V MÉM ŽIVOTĚ FUNGOVALO VŠE, PRO CO SE ROZHODNU, ŽE FUNGOVAT BUDE, pokládám si otázky, které neskutečným způsobem rozšiřují můj obzor vnímání. Umožňují mi vstoupit do nekonečného prostoru nekonečných možností a být otevřená tomu nejlepšímu, co ke mě může přijít.

Naučím vás je používat v programu ODKUD PŘICHÁZÍ HOJNOST.

Pokud si tvoříte svoji budoucnost z pohledu toho, kde se nacházíte teď a teď se nacházíte tam, kde jste byli v minulosti, nikam se neposouváte. Už teď žijete v budoucnosti a proto v budoucnosti budete žít minulostí. Na přítomný okamžik vám nezbyde čas. Stagnujete. Protože tvořit a růst se dá jenom tady a teď. V přítomnosti.

A s tím nám pomáhají sny.

Popusťte uzdu své fantazii a přepište svůj Bačkorový seznam tak, jako byste neměli žádná omezení. Zkuste jen připustit, že všechno je možné. Uvidíte, jak moc se bude nový seznam lišit.