Miluju dávat dárky. Dávám je ráda. Zpravidla jen tak. Když mě to napadne. Když chci, když mám chuť.
Může se vám snadno stát, že ode mne dostanete dárek jen tak, v půlce srpna, ale na kávu před vánoci přijdu s prázdnýma rukama. Co naplat. Jistá dávka spontánnosti a nevyzpytatelnosti ke mě patří. Už si to nevyčítám.
Někomu něco darovat mi ale pokaždé přinese obrovskou radost. Nikdy jsem se nad tím moc nezamýšlela.
Letos jsem si všimla, že obdarovat někoho mi přináší větší radost, než obdarovat jiného.
Každého, koho obdarovávám, mám přeci ráda. Každému, komu dávám dárek, ho dávám se stejnou energií a se stejnou radostí.
Někomu se rozzáří oči a je nadšený z toho, že NĚCO dostal. Je mu vlastně jedno CO. Protože vidí to, co za tím opravdu je.
Někdo poděkuje, podívá se a ocení. I když jsem se zrovna netrefila do vkusu. Vidí za tím totéž. Lásku, přátelství, zájem, čas.
Někdo sotva poděkuje, ani se nepodívá a dárek rychle někam odloží.
Nemůže přeci vědět, jestli ho dárek potěší, když ho ani neotevře. Nemůže tedy být zklamaný z toho, co dostal. Ale ani potěšený.
Že by zatím neviděl to, co ostatní?
Jsem přesvědčená, že ano. Že vidí. A právě to je důvodem takového jednání.
Dárek tedy rychle schová, aby mu nepřipomínal vlastní nedostatečnost a nízkou sebehodnotu.
Sebehodndota je téma, které provází mnoho oblastí v našem životě. Ne jenom to, s jakou energií přijímáme a dáváme dárky. Souvisí úplně se vším. Nad jiným tématem, se kterým sebehodnota rovněž souvisí, jsem se již dříve zamýšlela například v tomto článku.
Olga Galasová, transformační koučka:
To, že se dnes nacházíš v nějakém bodě na své životní cestě neznamená, že na něm zůstaneš do konce života. Zvlášť pokud máš své sny.
Mojí rolí jako koučky je inspirovat tě žít tvůj sen už teď tím, že pro tebe budeme objevovat nové možnosti a tvořit silná uvědomění.
Budeme hrát tvoji hru podle tvých pravidel a tempem, které ti bude příjemné.