Proč je v dnešní době tolik zlých lidí?

Ptala se jedna nešťastná žena…

Zamyslela jsem se nad tím, protože podobné povzdechy slýchávám často.

Otevřete Seznam (nebo Google) a tam zprávy. Jedna horší, než druhá. Pustíte televizi a tam zprávy. ČT1, 2, Nova, Prima,… všude to samé. Války, nehody, vraždy, jednání parlamentu, vlády, tragédie, zlo, zlo, zlo, zlo… a nad tím vším visí neviditelná hrozba: koronavirus.

Doba je zlá. Lidi jsou zlí. Všude se válčí. Tolik nehod a neštěstí, jako je teď, dřív nebylo – slyším říkat. Lidi kradou, lžou a podvádějí…

Tohle je realita, kterou nám dnes a denně všechna světová média vtloukají do hlavy. Na základě toho si pak tvoříme svá přesvědčení, prohlášení a programy, podle kterých jednáme a reagujeme. (viz článek Co vidím, je pravda)

Když kolem sebe stále dokola slyšíme jen o samém zlu, logicky jsme pak přesvědčeni, že vše je špatné a že se nám dějí jen samé špatné věci.

Zprávy nesleduji již velmi dlouho. Od té doby, co jsem to přestala dělat, se můj život (respektive jeho vnímání) dost zásadně změnil.

Nemyslím si, že se nám dějí špatné věci. Dějí se nám jenom věci. Punc toho, co je špatné a co naopak není, jim dáváme sami tím, jak na ně reagujeme. Na stejnou věc, se dá reagovat různě. A reagujeme podle toho, co máme sami v sobě. Co právě prožíváme, jak se cítíme, jestli jsme v pohodě nebo naštvaní, jestli nás zrovna něco trápí, nebo naopak potěšilo. Na stejnou věc můžeme zareagovat jinak v okamžiku, kdy jsme ve stresu a jinak v okamžiku, kdy si užíváme na dovolené.

Zrovna včera jsem byla svědkem jedné právě takové věci.

V restauraci, kam chodím celkem často na oběd, seděla u vedlejšího stolu trojice – jeden muž, dvě ženy. Chodí tam spolu pravidelně.

To, co se stalo ten den, doslova vyrazilo celé hospodě dech.

Při placení řekl muž svým dvěma společnicím, že zaplatí celou útratu, že je zve. Jedna žena se usmála a poděkovala.

Ta druhá, měla úplně jinou reakci. Začala ječet jako pominutá: „Ty si snad o mě myslíš, že jsem ňáká socka, že nemám ani na to, abych za sebe zaplatila oběd, nebo co? Myslíš si snad, že potřebuju, aby za mě takovej ubožák jako jsi ty, musel platit? Tak špatně na tom nejsem!“ Práskla židlí, vzala si kabát a odešla. Zaplatila u baru.

Co u ní takovou reakci vyvolalo, si můžu jen domýšlet. Každopádně pro ni to byla jedna z těch špatných věcí, které se jí dějí.

Myslím si, že lidé nejsou ve své podstatě zlí.

Každý v sobě máme obě stránky. Každý jsme někdy ublížil (i když nevědomky) a každý jsme někdy pomohl. Jde o úhel pohledu. Většinou se nám děje to, co v sobě máme. Všechno, co se nám v životě děje, nám to jen zrcadlí. Neříkám, že špatné věci se dějí špatným lidem. Ale ti, kterým se dějí špatné věci v sobě mají něco, čím si právě takové situace přitahují. Nebo věci, které se jim dějí, za špatné považují.

Většina toho, co se nám děje, je neutrální.

Polaritu, to je špatné, to je dobré, tomu dáváme sami podle toho, jak danou situaci vnímáme. Na stejnou věc může každý člověk reagovat jinak. A právě naše reakce určuje to, jestli se nám dějí dobré, nebo špatné věci.

I ty věci, které jsou prokazatelně špatné, jako že vás někdo třeba okrade, nebo tak, můžeme svojí reakcí změnit na věci neutrální (většinu peněz mám v bance), nebo dobré (ještě že si vzal jenom peníze, taky mě mohl zabít!)

Když je někdo zlej, tak ho nechte, ať je. Je to jeho problém. Vám bere energii a sílu vaše negativní reakce. Druhého člověka nezměníte. Změnit můžete jen sebe.