Proč naše děti trpí nadváhou?

V mnoha fb skupinách vídám příspěvky na téma děti. Lidé se ptají na radu, co s jejich nadváhou. Chtějí jim nastavit různé – z mého pohledu pro děti i nevhodné – diety.

Pojďme se spíš zamyslet nad tím, proč tolik dětí trpí nadváhou, nebo dokonce obezitou.

Nadváha ani obezita není vina dítěte.

To je první věc, kterou by si každý rodič, měl uvědomit. Nemůže být. Jsou to děti. Oni nevědí. Teprve se učí být člověkem. Přebírají naše vzorce chování. Proto jsme tu my, rodiče. Děti se dívají, v první řadě na nás, a učí se. Do určitého věku vůbec neřeší svůj vzhled. Holčičky si myslí, že jsou krásné princezny (a ony krásné opravdu jsou) a chlapečci se ztotožňují s různými superhrdiny. Je jim fuk, jak vypadaní a že mají nadváhu. Tu řešíme my, dospělí.

Možná namítnete, že dnešní děti jsou líné, že jen vysedávají na gauči a čučí na displeje svých notebooků, tabletů, telefonů a nic jiného neznají. (Dnešní doba taková ale je.) Že nevezmou do pusy nic pořádného.

Jenže kdo je to naučil?

My, rodiče, jsme si sice hráli venku, skákali přes švihadlo, hráli na schovku, prostě lítali po venku za každého počasí.

V té době, nás, naše děti ale ještě neznali. Znají nás až teď. A ruku na srdce. Co ukazujeme našim dětem teď?
Kolik z nás, dospělých se sebere a jde po práci ven, sportovat? Jak učíme naše děti trávit volný čas?

A co hůř! Všimli jste si, kolik maminek, obtěžkaných nákupními taškami, ještě táhne svým dětem aktovku, koloběžku a kdo ví co ještě? Aby se náhodou neunavili. A všimli jste si, že to jsou většinou chlapečci, za které maminky tahají jejich věci? (Jsem si jistá, že až vyrostou, nadváha bude jejich nejmenší problém).

Pracuji v obchodním centru. Děsí mě, kolik lidí, i s dětmi, se tam chodí bavit. Cpou se fástfůdem a jejich největší sportovní výkon je slalom mezi regály s košíkem narvaným blbostmi (sladkosti, limonády, chipsy a různé jiné pochutiny).

Miláčku, vyber si něco na svačinku, říká nejedna maminka svému malému dítěti před regálem s cukrovinkami. Vem si něco k pití. Chceš džusíček, nebo količku?

Je mi líto všech těchto dětí, kterým o pár let později bude ta stejná maminka vytýkat jejich váhu a nadávat jim do lenochů tak, jako by to byla jejich vina.

Děti za to ale opravdu nemohou.

Dodnes si živě vzpomínám na jednu příhodu z dětského hřiště. Mé dceři byly tak 2 nebo 3 roky. Maminka, sedící na vedlejší lavičce, hojně nadělovala svým dvěma potomkům různé dobrůtky. Tu čokoládičku, za chvilku sušenku, pak piškotky, nějaký ten bonbón. Po chvíli přišla moje dcera a povídá: „maminko, já chci taky dobrůtku“ svým vysokým hláskem, který se nedal přeslechnout. „Barunko, já ale nemám žádnou dobrůtku“, povídám. „Ale máš“ ona na to. „Jablíčko, přeci!“ „Jo vidíš, málem bych na ně zapomněla!“ řekla jsem rychle, abych zakryla své překvapení a vylovila jsem krabičku s nakrájeným ovocem, kterou jsem s sebou vždy nosila. Posadila jsem dceru na lavičku vedle sebe a dívala se jak si dává do pusinky kousky jablíčka se stejnou chutí, jako vedle sedící děti, vyndavající z pytlíku jeden bonbón za druhým.

Vážení, tohle není o dětech. Pojďme si to uvědomit. To je o nás, rodičích. Na nás záleží, co je naučíme a na co je navykneme.

Pokud vaše dítě trpí nadváhou, nebo dokonce obezitou, zpytujte nejprve své svědomí. Podívejte se nejprve na své vlastní stravovací návyky a na svůj vlastní životní styl.

Dříve než začnete měnit své dítě, změňte nejprve sebe. Vaše nové stravovací návyky a životní styl, pokud se pro ně rozhodnete, vaše dítě dříve či později okouká samo. A to i přesto, že jeho „povinností“, je vzdorovat.