Přečtete za 3 minuty

Jsem máma dvou dětí.

Pravda, už velkých. Ale stále máma.

Nejsem dokonalá.

Ani jako člověk, ani jako máma. Jsem, jaká jsem. Vždy jsem dělala to, co jsem považovala za nejlepší tak nejlépe, jak jsem uměla.

Ani moje děti, nejsou dokonalé.

Občas mě vytáčí k nepříčetnosti, občas jsem z nich naprosto zoufalá. Občas mám chuť za nimi zavřít dveře a už je nikdy nevidět.

Nedělám si iluze, že ony by to měly jinak.

Vídám je řítit se do průšvihů, dělat unáhlená rozhodnutí, která vedou do slepé uličky.

Vídám je ale také dělat překvapivá rozhodnutí, které pády a slepé uličky mění ve výhody a úspěch způsobem, jakým bych si to nedovedla představit.

Vídám je šťastné, veselé a plné života stejně tak jako smutné a ustarané.

Jsem na ně hrdá.

Miluji je a udělala bych pro ně všechno na světě. Včetně toho, že jim umožním dělat vlastní chyby. Adekvátní jejich věku.

• Svoji roli, jako matky nevnímám v tom, že svým dětem budu umetat tu jednu jedinou, z mého pohledu správnou, cestu a ochraňovat je – klidně proti jejich vůli – proti všemu protivenství světa.

• Svoji roli naopak vnímám v tom, poskytnout jim bezpečný prostor pro jejich vlastní růst. Bezpečný prostor pro jejich vlastní objevy, experimenty, omyly i úspěchy. Pro jejich vzestupy i pády.

• Jsem tu proto, aby se měly kam vrátit, když jim bude ouvej.

• Jsem tu proto, aby mohly přijít a říct mami, tohle jsem nezvládla.

• Jsem tu proto, abych jim nabídla bezpečné místo, kde si mohou léčit své rány a bolesti duše. Prostor, ve kterém se mohou poučit ze svých omylů a hledat nové, lepší cesty k naplnění svých tužeb a snů, aniž bych je soudila a hodnotila.

• Jsem tu proto, abych se radovala z jejich úspěchů bez závisti a předsudků, a tím jejich radost a štěstí násobila.

• Nejsem tu proto, abych pro ně hledala, nebo tvořila bezpečné cesty. Jsem tu proto, abych je povzbuzovala k tomu, hledat si své vlastní.

Co vyroste z dítěte, které již od malička chráníme úplně přede vším?

Co vyroste z dítěte, kterému neumožníme rozbít si koleno, bát se čerta, dostat poznámku nebo třeba výprask?

Co vyroste z dítěte, kterému se stane sebemenší příkoří, přiběhne domů s brekem a neohrožený rodič jde okamžitě sjednat nápravu?

Neohrožený rodič, který půjde udělat totéž pro své dítě?

Ne. To určitě ne.

S největší pravděpodobností z něho vyroste neohrožený, arogantní spratek, který vše bere jako samozřejmost. Sobec, který má pocit, že všichni ostatní jsou na světě proto, aby plnili jeho vrtochy. A zároveň slaboch, který se sesype při prvním náznaku nějakého protivenství.

Nebo naopak ustrašená hromádka neštěstí, která se bojí pustit máminy sukně, protože svět je tak nebezpečné místo. Někdo, kdo nemá vlastní názor a bojí se udělat chybu, protože celý život za něj rozhodovali jiní.

Zní to dost děsivě, že?

Líbí se vám představa, že to je přesný popis vašeho dítěte? 

Troufnu si říct, že asi ne.

Pak ho přestaňte chránit před vším, o čem si myslíte, že je nebezpečné.

Třeba před čertem.

V dnešním světě není jen dobro. Jen Mikuláš a anděl. V dnešním světě se mnohem častěji setkáváme se zlem. Nejen v podobě rohatých čertů s pytlem a chřestícími řetězy.

Děti, které neumějí čelit svým strachům a obavám, protože my sami jim to neumožníme ze strachu, abychom jim nezpůsobili nějaké trauma, trpí nakonec traumaty mnohem většími.

Neumí se totiž vypořádat s nástrahami dnešního světa.

Proto příště, než budete chtít své dítě chránit před strachem, zkuste přiznat, že i vy, máte strach. Že máte obavy. Že i pro vás je ta situace nepříjemná. A ukažte mu, že strach je přirozenou součástí života. Naučte ho, že společně to zvládnete. Naučte ho, jak se strachu postavit, jak mu čelit, jak ho zvládat. Dejte mu svoji podporu a naučte ho hledat své vlastní cesty.

O jeho, ale i vašem strachu s ním mluvte.

Prozkoumejte ho do hloubky a proberte všechny možnosti. Co nejhoršího se může stát?

Jen tak vychováte silného jedince, který dokáže bez traumat čelit výzvám a nástrahám dnešního světa.

Pojďme společně se svými dětmi tvořit lepší svět!