Přečtete za 4 minuty

Už je to delší dobu, co jsem napsala zamyšlení o vlastnostech. Co znamenají dobré a co ty špatné.

Vlastně žádná vlastnost není dobrá ani špatná. Přesto jsou vlastnosti, jejichž nositelům se raději vyhneme:

Žárlivost. Agrese. Zloba. Sobeckost. Závist.

U těchto vlastností vás to asi nepřekvapuje, že? Ale mám pro vás ještě jeden typ:

TOUHA POMÁHAT.

Sama za sebe musím přiznat, že nejsem zrovna typ člověka, který by se rozdal pro druhé. Vlastně dost často myslím na sebe jako na první. Za mě je to v pořádku.

Jak můžu pomáhat ostatním, když se sama topím ve sračkách?

Ano. Odpověď se nabízí sama. Můžu jim pomoct maximálně do stejných sraček, v jakých se nacházím sama.

Kdo by o to stál?

Divili byste se.

Touhou pomáhat, nejvíc trpí lidé, kteří nemají rádi sami sebe.

Přehnanou touhou pomáhat všem, odvádějí pozornost sami od sebe. Od svých vlastních problému. Aby se nemuseli zabývat sami sebou a řešit vlastní problémy, řeší problémy všech okolo a na sebe a své vlastní, nemají čas.

Jejich život podle toho vypadá. Neshody v práci, partnerství v troskách, vztahy s dětmi napjaté, z přátel mají pocit, že je jen využívají. Jsou rozlítaní, uštvaní, mrzutí, smutní, zahořklí. Jakmile je ale požádáte o jakoukoliv pomoc, nebo službu, jakoby ožijí a jdou se přetrhnout, jenom aby vám vyhověli. Mnohdy je ani žádat nemusíte. Radu a pomoc ochotně nabízejí sami, i když o ni vlastně moc nestojíte.

Proč to dělají?

Protože jenom tak mají pocit, že jsou užiteční. Že za něco stojí. Živí se pocitem, že jsou potřební.

Přehnanou péčí o své okolí tito lidé maskují svoji nízkou sebehodnotu. Fakt, že sami sebe nesnášejí. Zajímají se o druhé, aby se nemuseli zaobírat sami sebou. A přesně to je to, co by potřebovali ze všeho nejvíc. Zajímat se sami o sebe.

Ve skutečnosti ale nepomáhají. Maximálně tak sami sobě. K pocitu naplnění, vlastní důležitosti. K pocitu, že je někdo potřebuje.

Pojďme se podívat, k čemu tady dochází. Co se vlastně děje.

V tomto případně nejde ani tak o to, někomu POMOCI, jako spíš o touhu PO MOCI. Jde tedy o jistou formu manipulace.

Toto jednání lidí, z vašeho okolí, je velmi těžké rozeznat a prohlédnout a ještě těžší se z toho vymanit. Vypadá to, že „manipulátor“ vás má rád, že o vás má zájem, že by se pro vás rozdal. A to mnoho lidí vnímá jako závazek. A mnoha lidem to dělá dobře.

Jak je možné, že člověk, který je psychicky i fyzicky prakticky na dně, vždycky vyskočí a může, když se naskytne další příležitost „pomáhat“?

Protože takový člověk tímto způsobem pro sebe ze svého okolí získává energii. Vždycky se najde někdo, kdo mu ji ochotně poskytne výměnou za „pomoc“ a „zájem“.

A půjdu ještě o kousek dál…

Ten, co nabízí nezištnou pomoc, aniž si to mnohdy sám uvědomuje, říká tomu, komu pomáhá vlastně toto:

Nejsi dost dobrý na to, aby sis dokázal pomoci sám. Nejsi dost dobrý na to, abys to zvládl. Nejsi dost chytrý na to, abys našel správné řešení. Uděláš chybu a natlučeš si. To nedovolím. Musím tě zachránit. Ty sám na to nemáš. A někteří to říkají dokonce nahlas.

Šokuje vás to?

A míváte někdy pocit, že ta „nezištná pomoc“ je vám spíš vnucována, než nabízena? Vnímáte někdy tlak na to, abyste právě tuto pomoc přijali?

Vážně si myslíte, že takový člověk to myslí dobře právě s vámi?

Pravdou je fakt, že člověk, který si tímto způsobem nechává pomáhat, na tom se vztahem k sobě rovněž není moc dobře. U takového člověka je to většinou o sebedůvěře. Člověk, který si tímto způsobem nechává „pomáhat“ NEVĚŘÍ sám sobě, že to zvládne. Raději za sebe nechává rozhodovat někoho jiného. Protože tak je to jednodušší. Raději přenese zodpovědnost za svůj život jinému člověku. Protože co kdyby udělal něco špatně?

Vážně si chcete nechávat pomáhat od lidí, jejichž vlastní život je v troskách? Vážně nemáte touhu jít si svojí vlastní cestou, i kdyby to znamenalo dělat chyby? Vážně si myslíte, že jste tak nicotní, hloupí a omezení, že nemáte právo učit se ze svých vlastních omylů a růst? Že nestojíte za nic a musíte se spoléhat na věčnou pomoc ostatních a prodírat se s nimi troskami jejich životů? Že sami v sobě nemáte odpovědi na to, co vás trápí? Že sami o sobě nejste schopni vyřešit své vlastní průšvihy, i kdyby to mělo znamenat roky těžké dřiny?

Nemyslím si to.

Vím, že všichni, každý z nás, máme v sobě přesně ty schopnosti, vědomosti, dovednosti, možnosti, které nás předurčují k tomu, abychom své životy prožili šťastně a spokojeně. K tomu, abychom naplnili svá poslání. K tomu abychom byli užiteční ostatním, svým vlastním jedinečným způsobem.

A jak z toho ven?

Vykašlete se na to, abyste pomáhali a zachraňovali úplně každého, včetně svých dětí. Místo na životy druhých se soustřeďte v první řadě na ten svůj. A nebojte. Oni to bez vás jistě zvládnou. Navíc když dáte do pořádku svůj vlastní život, vyrostete a pak druhým budete užiteční o to víc.

Přestaňte čekat na to, až vás někdo zachrání až vám někdo pomůže, až to někdo vyřeší za vás. Nevyřeší. Nikdo nechodí ve vašich botách. Nikdo to za vás vyřešit nemůže. Vy sami víte jak na to. Vy sami můžete.

Pojďme hledat a nacházet pomoc na konci své vlastní ruky. Odpovědi ve svém vlastním srdci. Pojďme se učit milovat sami sebe. Pojďme se naučit dávat lásku v první řadě sobě. Pojďme se naučit věřit tomu, že sami MŮŽEME, že jsme dost. Že to zvládneme, že to dáme.

Pak nebude nikdo, kdo bude mít potřebu pomáhat druhým jen proto, aby dokázal něco sám sobě ani nikdo, kdo by to potřeboval, protože si nevěří.

Pak si nebudeme muset pomáhat. Budeme spolupracovat a společně tvořit krásný, nový svět.